Lužické 7stovky 2009

Pěšky, v zimě, na dvakrát… 17.-18. ledna

První velkou akcí letošního roku (2009) byl přechod Lužických hor přes všech deset 7stovkových vrcholů.
Ze Studence nás je 8 pěších, 2 na běžkách, v Kytlici se přidávají další 3 pěší a cestou potkáváme ještě 2 pěší, kteří jdou jiným směrem než naše parta.

V sobotu v sedm ráno na náměstí z nás konečně spadla nervozita, protože přijel dostavník v podobě (našeho) pana Pokorného, který nás ochotně dopravil k místu nástupu na první vrchol Studený .
Počasí bylo objednaný ale nějak to fouklo šejdrem a ůplně to nevyšlo ale šlo to…mohlo to bejt sakra horší. První vrchol Studený a na něm, přímo tam, kde už dávno měla bejt zpět zrestaurovaná rozhledna, spal ve spacáku v záhrabu Suchič (říkal Sitič ať ho píšu s měkkým). Vyskočil, sbalil se, pak už jenom projev Michala a šlo se dál…
Putování k dalšímu kopci bylo nekonečný, přes Mlýny a Kytlice, kde nám Alenka zakázala jít do hospody (asi udělala dobře) to bylo 4,5hodiny pochodu se dvěma zastávkama.
První byl vodopád, vlastně na půl ledopád a pak zastávka na sváču na koupáku v Kytlicích…
Malý Buk…kolmo nahoru-kolmo dolů. Klíč, krásný setkání pár metrů pod vrcholem s první skupinou, která neměla dýchací potíže…přípitek…lehká gratulace k dosavadnímu výkonu a pokračujeme…Na Klíči se nám dokonce podařilo složit báseň do vrcholový knihy. Pod Velkým Bukem proběhlo neplánovaný setkání s naším duchovním otcem Pavlem Brabcem, který testoval snowbike od Jéni Kopky.
Velký Buk…kolmo nahoru-kolmo dolů, jinak to fakt nešlo. Ovšem doplazit se na Jedlovou pro další skalp a hlavně do hospody , potažmo do postele, bylo nekonečný… Jedlová 19.20hod
Z důvodu nedodržení večerky nám byla za trest personálem posunuta snídaně až na osmou hodinu z původně plánovaný sedmý…
Do druhého dne nastupujeme trochu dýl a šestý vrchol zdoláváme až v 10.43hod…Bouřný.
Pěnkavčí Vrch…ze Šébru po modrý hřebenovku s odbočkou na vrchol. Pěnkavák je hodně krásnej kopec a jeho 792mnm tam vytvořilo kouzelnou ledovou říši. Takže Alenka jen volala „ Ráďo vyfoť to…“ Další plánovaný kopec byl Weberberg 13.07hod…jediný místo, kde bylo těsně nad mrakama vidět sluníčko. Putování pokračovalo německýma urolbovanýma cestama na Luž . To nám ale už fakt začaly docházet síly…ve 14.13 jme pokořili nevyšší horu Lužických hor…Luž!
Zatáčka nezatáčka jsme se kouleli rovnou do opět otevřený Chaty Luž (Myslivny). Jídlo,pití a jak to ze začátku nevypadalo…nakonec jsme si pochutnali, zaplatili a čekal nás poslední, hodně náročnej pochod po hranicích na Hvozd. Dali jsme to! Po třech hodinách šlapání a kecání to máme za sebou!!! A nebylo to tak strašný a příště bude třeba fakt svítit sluníčko…
(Kučis)

Studenec, 8:32
Odjezd ze Studence
Malý Buk, 12:45
Na Malém Buku
Klíč, 14:15 Pod vrcholem Klíče
Velký Buk, 16:15 U Velkého Buku
Bouřný, 17:32 Jedlová večer
Jedlová, 19:34 Bouřný v neděli
Pěnkavčí vrch, 11:39 Výstup na Pěnkavčí vrch
Weberberg, 12:21 Weberberg, 11:35
Luž, 13:25 U Weberbergu
Hvozd, 15:41 Kontrola na Luži
Poslední kontrola na Hvozdu
Konec

Sobota ráno. Tma.Sníh,mráz. Vyrážíme s kamarádama na Studenec. Plán je jasný. Zdolat během dvou dnů všech deset sedmistovek v Lužických horách. Je to pěší varianta letního bikového závodu, nápad Pavla Kučery. Jde nás dvanáct. Cestou se přidají další. Počasí krásné, zimní, výhledy žádné.
Začínáme na Studenci. Rozhledna nestojí, kamzíci nikde. Sněhu dost. Pak sejdeme do Mlýnů a Kytlice. Čekáme na otevření hospody. Pivo, grog. Pokračujeme na Malý Buk. Z Kočárovky přímo nahoru. Pěkné. Sestup opět cestou necestou, skoky do sněhu a radost.
Na klíči jsme ve dvě hodiny, tentokrát žádné zdržování a hned dál. Velký buk. Opět krása, prošlapávání cesty lesem, asi tak půl metru sněhu. Dojdeme na Novou huť a stmívá se. Jedlová ještě daleko. Stejně se s Petrem ještě rozhodnem jít na Bouřný. Nahoře už je tma jak v ranci. Světlo od Báži však šajní dokonale. Přecházíme na sedlo Stožce a pak už jen Jedlová. Máme toho dost, šestej kopec tenhle den zdoláváme něco po sedmé. Zítra nás čekaj už jen čtyři.
Dáváme si pivo a večeři. (Květák :o)) Celou cestu mě trochu vadí, že jdu pěšky. Tomáš s Pavlem vzali běžky pro které jsou ideální podmínky. Před devátou se David rozhoduje, že pojede s dcerou domů (přijede pro něj žena na Lesnou) . Rozhodnu se jet s nim pro běžky a druhý den to dorazit na nich. Nejprve podél Pěnkavčího na Weberberg a pak Luž. Jenže mám nový boty a začnou mě strašně dřít. Takže to na Myslivnách balim. Škoda, ale i tak to bylo fajn. Kolem čtvrté se dozvídám, že to kluci dali celý. No paráda.
(Michal)

První akce LHS v tomto roce. Sobota. Nemůžu dospat. Dám to? Mám všechno? Jaký bude počasí? Ráno odjezd s Mírou ke Křížovému Buku. Přechod začíná. První dáme Studenec. Sněhu nahoře po kolena, mlha a vítr. Jěště devět vrcolů. Nyní směr Mlýny a na Malý Buk. Parta se trhá na tři skupiny. Malou (3), kde jsem já a velkou (7) a dva běžkaře. Uvidíme se spolu až za šest hodin. V Kytlici jsme už v šesti. Přidali se k nám dva plus jedna. Po cca 90. minutovém čekání na druhou partu pokračujeme z hospody konečně na Malý Buk. Z Kočárovky kolmo nahoru, pak kolmo dolů. Sněhu neubývá. Klíč. Srdeční záležitost. Máme tři. Nyní směr Velký Buk. Začíná sněžit. Pod vrcholem nejvíc sněhu za celou cestu. Už se začíná stmívat. Ale musíme dál. Naštěstí dolu. Po klikatém sestupu jsme na Nové Huti. Co dál? Já jdu na Bouřný. Michal se přidává. Zbytek jde už na Jedlovou. Stejně skončili v nádražní hospodě. Z Hutě přímý směr na Bouřný. Už je tma. Okolní ticho rozráží náš hluboký dech. Narážíme na stopy od kluků na běžkách. Pátej. Začínáme mlýt s posledního. Ale Jedlová je ještě dost daleko. Přes Šébr známou cestou na vrchol. Naposledy jsme tu jeli s Michalem 28. prosince na kole. Závěrečné stoupání je vražedný. Jsme tam. Šest vrcholů. Máme náskok. Jenže Michal chce zítra pokračovat na běžkách a odjíždí večer domů. Zůstávám sám. S druhou partou se domlouváme, že jim dám hodinu náskok, aby došli ráno na Bouřný a že se sejdeme pod Pětikostelním kamenem. Nesešli. Takže z Jedlové jdu sám. Byla zima. Nemohl jsem na ně dlouho čekat. A pokračuju sám. Pěnkavčí vrch. Pár fotek z vrcholu a kolmo dolů, na Weberberg. Po dvaceti letech znovu na zimní hřebenovce na Luž. Jdu po saský straně mezi dvěma lyžařskýma stopama. Němci si musí myslet, že jsem se zbláznil. Luž. Nejvyšší vrchol. Devátý. Zbývá poslední. Protože mám jídla dost, pokračuju podél hraničních patníků přes Plešivec na Valy a do Hainu. Tam se potkávám s klukama na běžkách. Vezou mi špatnou zprávu. Hospoda u Ulliho na Hochwaldbaude je zavřená. A já se tak těšil, že si dám pivo. Poslední výstup. Poslední metry. Poslední vrcholé foto. Deset. Deset 7stovkových vrcholů. Celkem 52 kilometrů. Dal jsem to!
(Petr)

Studenec - Jedlová
délka: 30 km
Jedlová - Hvozd
délka: 22 km
Celkový profil trasy:

LHS

Členství

Žádost o členství do LHS ke stažení v souboru .pdf. Více …

Stanovy LHS

Dříve než si stáhnete Žádost o členství do Lužického horského spolku, přečtěte si pozorně Stanovy. Více ...

Shop

Lužický horský spolek pro vás připravil moderní trička s freestyle motivem Více…

Kontakt

Lužický horský spolek o. s.
473 01 Radvanec 3
IČ: 28554221